OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řecká sestava INVERACITY vstoupila za poslední dobu do širšího povědomí tuzemských příznivců USBDM hned dvakrát. Prvním varováním byl jejich přestup do prestižní stáje Unique Leader Records, tím druhým pak participace na letošním festivalovém klání pod zdmi Josefovské pevnosti. Dost důvodů na to, abychom se detailněji podívali na jejich zatím poslední full-length záznam se sympatickým titulem „Extermination Of Millions“. Pravda, štítek s letopočtem 2007 sice deklaruje mírnou neaktuálnost, nicméně i přesto jsem si jist, že ani decentně opožděný rozbor smysl nepostrádá, zejména pak pokud ctíte konzervativní žánrové hodnoty.
Vůbec nepochybuji, že v uších mnoha poslouchačů budou INVERACITY jednou z mnoha zcela zaměnitelných USBDM kapel. Pravda, Řekové originalitou zrovna nehýří, občas nakouknou přes rameno do notiček mistrům ze SUFFOCATION (nutno ale podotknout, že již ne tak často jako na debutu) a od ranných DEEDS OF FLESH opíšou rovnou celou partituru. Bez problémů se dá mluvit i o inspiraci holandskou scénou, zejména pak SEVERE TORTURE by o tom mohli vyprávět celé příběhy. I když scénou... mnohem výstižnějším popisem se mi jeví „US pobočka“, neb výraz „scéna“ přeci jen disponuje jistým nádechem specifičnosti, který bych v kontextu známějších kapel ze Země tulipánů přiřknul asi jen blastmasterům z DISAVOWED. „Extermination Of Millions“ ve svých drážkách ukrývá výhradně tradiční stylové receptury, výlety ke složitějším tech/death metalovým vzorcům tentokrát nečekejte, neb rytmika je po většinu hrací doby pěkně zarovnaná a ani kytaristé se v krkolomném tanci na pražcích zrovna nepředhánějí. Ovšem to co INVERACITY postrádají na technické vybavenosti (tuto poznámečku prosím nebrat jako výtku) bohatě kompenzují energickým projevem s dostatkem pro USBDM tolik potřebné obhroublosti.
Jak už jsem naznačil výše, hlavním problémem kapely je (zatím) absence vlastní tváře. Snaživá čtveřice se sice presentuje velmi slušně zvládnutou řemeslnou prací, leč bohužel bez jakékoli přidané hodnoty. Jinými slovy, při poslechu „Extermination Of Millions“ si jen těžko budete říkat, že tohle musí být INVERACITY a určitě ne někdo jiný. Sám jsem zvědav na další desku, pokud se Řekové více odpoutají od svazujících inspiračních zdrojů a přidají alespoň ždibec osobitosti, mohlo by to dopadnout o poznání lépe. Všichni dobře víme, že i pod bájným Olympem to tak chodit může, stačí si vzpomenout na diktát „When Landscapes Bled Backwards“ z dílny SICKENING HORROR, jednoho z největších objevů za poslední dobu, co se death metalu týče. Pro dnešek tedy máme tu čest se standardním USBDM záznamem, skalní žánroví příznivci budou zářit spokojeností, ti vybíravější dají šest a půl bodu a své aktuální pohledy budou upírat ke trochu jiným albům než je „Extermination Of Millions“.
Řemeslně slušně zvládnutý USBDM vzorec, leč bohužel bez jakékoli přidané hodnoty.
6,5 / 10
George
- zpěv
Antonis
- kytara
John
- baskytara
Vagelis Voyiantzis
- bicí
1. Exposing The Semihumans
2. Visions Of Coming Apocalypse
3. Extermination Of Millions
4. Forced Prostitution
5. Shrouded In Solitary
6. Vicious Pretension
7. Behind The Walls Of Derangement
8. Slavery
9. Era Of Submission
10. Raped
11. Before The Uncreation
Extermination Of Millions (2007)
Rehearsal Promo (demo) (2005)
Circle Of Perversion (2003)
Deceased, Abandoned, Disgraced (split s INSISION) (2001)
Defeated Human Raped (demo) (2000)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 31:23
U mna jasna desina. Skvele zvladnuty USBDM, dokonca ma to berie viac ako niektore veci od majstrov tohto stylu ako Suffocation a Deeds Of Flesh. Priamociarost beriem ako jednu z najvacsich vyhod. Ziaden prekombinovany tech- brutal death.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.